Budova úpravny vody je dvoupodlažní objekt z režných cihel s plochou střechou vybudovaný v těsné blízkosti přehrady nádrže Fryšták a navazují na ni dvě válcové sedimentační věže a malý objekt studny. Součástí areálu nádrže je kromě úpravny vody také kamenné koryto, přehradní zeď, přehradní věž, přístupový most, štola pod hrází a dva obytné domy u příjezdové cesty. Jedná se o na svou dobu precizně vystavěné vodní dílo, i proto bylo prohlášeno v roce 1997 za nemovitou kulturní památku jako významná ukázka pozdní éry zlínského Baťova funkcionalismu.

Studie řeší přeměnu současné technické stavby na muzeum vody. Zpřístupňuje budovu úpravny vody tak, aby návštěvník pochopil její fungování, zároveň nabízí další prostory pro prezentaci Vodáren, představení problematiky vody obecně, školení veřejnosti, programy pro děti apod. Návrh řeší obnovu kulturní památky bývalé úpravny vody, kterou navrací do doby svého vzniku, ale řeší i okolní plochy, kde umisťuje nové návštěvnické centrum a seminární multifunkční objekt. Jednotlivé objekty a návštěvnické centrum jsou navzájem propojeny tak, aby mohly sloužit svému novému účelu.

Ke stávající budově navrhujeme dvě přístavby. První je návštěvnické centrum navržené vedle úpravny vody a bude sloužit jako vstupní část Muzea vody. Ve foyer se nachází recepce a prodej vstupenek společně s kavárnou. Přízemí je propojeno s exteriérem přes terasu směrem k Fryštáckému potoku a nabízí zde venkovní posezení. Objekt je propojen s úpravnou vody v úrovni druhého podlaží a v suterénu. V druhém podlaží návštěvnického centra je prostor pro expozici a spojovací krček vedoucí do druhého patra úpravny vody, kde výstava pokračuje v místě původních kanceláří a laboratoří. V suterénu se nachází sociální zázemí a propoj do technických zázemí úpravny.

Objekt návštěvnického centra je v nadzemní části řešen jako dřevěný skelet. Je celoprosklený s předsazenou fasádou z cihel vyzděných se zachováním otvorů mezi sebou. Prosklené plochy do líce této fasády částečně vybíhají a vytváří tak „okenní“ otvory. Perforovaná cihlová fasáda slouží jako předsazený provětrávaný plášť, který v interiéru hrou světla a stínu evokuje hladinu vody.

Druhou přístavbou je multifunkční seminární objekt v zadní části pozemku. Převážně jednopodlažní objekt s lokálně zvýšenou nástavbou bude sezónně sloužit jako restaurace a občerstvení pro návštěvníky. Hlavní sál je navržen tak, aby se dal jednoduše přeměnit na seminární místnost pro 50–70 osob. Toalety jsou přístupné i z venkovních prostor, aby byly k dispozici i mimo provoz restaurace. Seminární objekt je propojen s exteriérem a nabízí možnost venkovního sezení. Pro tento prostor je navržena pergola, jejíž konstrukce geometricky navazuje na novostavbu a přirozeně přechází k původní přístavbě filtrů úpravny vody. Mezi nosnými prvky pergoly jsou vysazeny stromy, jejichž koruny poskytnou příjemné zastínění. Konstrukce zároveň umožňuje růst popínavých rostlin a nabízí možnost zavěšení světel pro večerní atmosféru.

Muzeum je navrženo tak, aby návštěvníci měli možnost prozkoumat budovy různými prohlídkovými okruhy, přičemž každý okruh nabízí jiný zážitek. Všechny trasy jsou však propojeny, takže nezáleží na tom, jaký začáteční bod si návštěvník vybere. Prohlídkové trasy přibližují historické fungování úpravny vody a vedou návštěvníky po trase, kterou voda původně protékala. K tomu je návštěvníkům představováno téma vody prostřednictvím vnitřní expozice i venkovních interaktivních prvků.