Architektonické řešení budovy reaguje také na orientaci stavby ke světovým stranám a svou hmotou omezuje negativní dopad nové budovy na okolní zástavbu, zejména na obytný blok v ulici Hněvotínské. Projekt počítá s umístěním vzduchotechnických jednotek na střeše budovy, proto je směrem severozápadním navržena atiková stěna simulující další podlaží, přetažená do plné vodorovné konstrukce, která pokrývá, rovnoběžně s podélnou osou domu, cca třetinu půdorysu střechy. Touto úpravou vzniká jakési „falešné“ venkovní podlaží, které je svou konstrukcí bariérou před možným hlukem na střeše umístěných vzduchotechnických jednotek. Zmíněná plná hmota střechy přechází nad zbývající částí půdorysu, ve vodorovné liniové nosné prvky, které půdorysně předstupují přes jihovýchodní linii domu, aby se cca 4m za půdorysnou hranou „zlomily“ směrem dolů a sestoupily po diagonále k nejnižšímu podlaží domu. Uvedené liniové nosné prvky, nyní již sloupy, protnou terén cca 2m od fasády. Díky tomu tyto předsazené sloupy vytvoří venkovní loubí na jihovýchodní straně stavby. Plochy mezi těmito nosnými prvky budou v úrovni střechy, dílem i v ploše předsazené jihovýchodní stěny vyplněny hliníkovými zastiňovacími lamelami. Tím tato konstrukce plní nejen funkci protihlukové bariéry, směrem severozápadním, ale také funguje jako prvek pasivního zastínění od jihovýchodu, čímž snižuje provozní nároky objektu na chlazení v letních měsících.